„Všechny problémy lidstva pocházejí z neschopnosti člověka posedět o samotě v tiché místnosti.“ —  Blaise Pascal

Když občas narazím na nějaký citát a nebo myšlenku kde vnímám, že vyjadřuje určitou hlubší pravdu, nikdy mi to nestačí. Já chci vždy vědet detaily, chci vědět jak to funguje, chci vědet proč…

Proč, nebo spíše jak může být ticho, nicnedělání a nepřemýšlení nad ničím konrétním učinný nástroj k čemukoliv? Natož k řešení složitých problémů?

Naše mysl je jako nádoba vody s pískem na dně, dokud v ní budeme neustále máchat rukama, písek vodu zakalí a my nikdy nenajdeme co chceme. Pokud jsme ale schopni alespoň na moment zastavit a nechat písek sednout na dno, voda se vyjasní a my uvidíme to, co hledáme. Metafora dobrá, co to znamená v praxi?

Ta dobrá rozhodnutí neděláš „Ty“

Jak se dělají dobrá rozhodnutí?

Přesné odhady rozdílu výpočetní kapacity naší vědomé a podvědomé mysli nelze přesně vypočítat. Vědci se ale shodují, že rozdíl mezi nimi je nesrovnatelný.

Jeden z odhadů říká, že vědomá mysl je schopná zpracovat maximálně 40 bitů informací za sekundu. Zatímco podvědomá mysl může zpracovat až 20 miliónů bytů informací za sekundu. Tedy 500.000x více. Z toho lze vypočítat, že to, co podvědomá mysl zpracuje za tu 1 sekundu by trvalo vědomé mysli téměř týden.

To, o čem denně vědomě přemýšlíme je tedy jen spička ledovce. Drtivá většina našeho “přemýšlení” a našeho “Já” se skrývá pod povrchem. Svět, náš život, a dokonce i my sami jsme mnohem komplexnější, než vědomě dokážeme pobrat. Vědci jsou dnes z mozkových skenů schopní poznat, jak se člověk rozhodne už 8 sekund před tím, než to ví on sám. Naše rozhodnutí jsou tedy zpravidla výsledkem machinací naší podvědomé mysli.

To, jak dobré naše rozhodnutí bude se tedy přímo váže na čas a prostor, který jsme si nechali na zpracování všech informací. Pokud se vědomě usmyslíš, že chceš se chceš rozhodnout hned teď, obzvláště u složitých situací, tak šance, že tve rozhodnutí bude správné se mnohonásobně snižuje. Pokud tomu naopak dáš svůj čas, šance správného rozhodnutí bude strmě stoupat s každou uplynulou minutou.

Co to znamená? Pokud se snažíme řešit problémy rychle a vědomím přemýšlením, je to jako počítat složitou matematickou rovnici na papíru. Zatímco náš superpočítač si necháme jen jako hezkou podložku. Využít ticho znamená odložit papír, a nechat superpočítat dělat svou práci.

Je třeba rozbít tu iluzi, že svýmy vědomímy myšlenkami řešíme problémy. Těmi jen zádáváme příkazy tomu opravdovému řešiteli. Otázka je tedy jak můžeme pozdvědomí pomoci dělat ta nejlepší možná rozhodnutí. Odpověd je jednochuchá – nesrat se mu do věcí, dát mu prostor.

A právě tady přichází na řadu ticho

Kdykoliv záměrně přemýšlíme, kdykoliv se bavíme s ostatními, cokoliv čteme, nebo posloucháme, prostě kdykoliv příjímáme vjemy a informace tak zadáváme další a další příkazy na zpracování do naší podvědomé mysli. Je tedy bez přestávky zahlcena každodennímy problémy, často těmi triviálnímy, na kterých nám ani tolik nezáleží.

Když si na pár desítek minut sedneme do ticha a opravdu nic neděláme, podvědomá mysl má konečně prostor se věnovat tomu, co je pro nás důležité. Najít řešení na přesně ten problém, který nás nejvíce trápí. A nebo si spojovat tečky a být kreativní.

Právě pro to nám často ty nejlepší nápady příjdou jakoby od nikud, když zrovna nic velkého neřešíme. Fenomém takzvaných “showerthoughts”, tedy skvělých nápadu, které se nám dostavují se ve sprše, je ten nejlepší příklad.

V tichu tedy najdeme řešení našich problémů a překážek, ale nejen to… Když jsi opravdu jen sám se sebou a odizoluješ hlasy ostatních, zbyde jen jeden hlas – ten tvůj. Je to jeden z nejlepších způsobu jak zjistit kdo vlastně jsi, a co doopravdy chceš.

Udělej si čas na sebe. Ne na “relax”, ne na útěk před svou myslí – do televize, mobilu, knih a nebo jiných aktivit, ale opravdu jen na sebe.

Sedni si si na chvíli o samotě do ticha. Zjisti kdo si, co doopravdy chceš a co je nejlepší další krok. Nech na chvilku ten svůj superpočítač dělat svou práci.